Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

hanka*: ...tak z Vendulky, mršky malé, vyroste mrcha velká ...i když kdoví, jaké utrpení ji učí téhleté zlobě....
Každopádně je třeba, myslím, Koblížce vysvětlit, jak mohou být lidé krutí.Čím dříve to pozná, tím lehčeji se ji bude žít.
...když rodiče vychovají dítě do plnoletosti ve vědomí, že svět je dobrý, lidé jsou dobří a že je třeba jim především VŠEM pomáhat, ublíží mu neskutečně. Tak že život ho pak líská najednou...
...no jo, jasně, že z vlastní zkušenosti mluvím
Koblížka to má ale dobrý, její maminka ví....