KOBLIHA
Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!
A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.
|
Kobliha cestovatelka
26. listopad 2007 | 15.18 |
Minulých pár dní jsme s celou rodinou strávili v Izraeli. Máme tam kamarády, kteří nás pozvali na návštěvu a u kterých jsme si lebedili. Jeruzalém je úžasné město a já se tam vždycky moc ráda vracím. Tentokrát jsme moc nevýletili, přece jen je Markétka ještě dost malinká a cestování se třemi malými dětmi není tak jednoduché.
Let do Tel Avivu proběhl celkem bez problémů, jen kontroly na letištích byly jako obvykle nesnesitelně vleklé a zdlouhavé. Ale co, není se čemu divit a člověk to přežije. Děti se aklimatizovaly výborně a Koblížek dokonce pochytil pár hebrejských slov.
Byli jsme se podívat v kibucu. To je obrovská farma, ve které bydlí lidi a kde se uplatňuje kolektivní hospodářství. Společné stravování, společné ubytování, společné peníze, společné trávení volného času. Lidé bydlí v pronajatých domečcích a bytech, dostávají zadarmo jídlo, nízkou mzdu, pracují pospolu v zemědělství, chovají zvířata. Veškeré vydělané peníze jdou zpátky do kibucu a kolektivně se o nich rozhoduje. Pro mě až moc organizované, ale starší lidé si kibuc pochvalovali. Mladší moc ne, bavila jsem se se slečnou, která se chystá studovat v Tel Avivu. Nelíbí se jí, že dostane jen základní ošacení a nutné propriety. Chtěla si moc koupit mobil konkrétní značky, ale to ji spoluosadníci nechtěli umožnit. Taky se chce jinak oblékat a vůbec se osamostatnit. Mladých lidí v kibucu moc nebylo (když nepočítám dobrovolníky z USA a západní Evropy). Ale každopádně zajímavá zkušenost!
Navštívili jsme Yad Vashem, muzeum holocaustu. Velmi silný zážitek! Nebyla jsem tam poprvé, přesto mě vždycky expozice dostane. Povinně bych nařídila exkurze do podobných muzeí všem mladíkům, kteří hajlují, aniž by věděli proč. Muzeum se rozprostírá na Hoře vzpomínek u Jeruzaléma. Je to spousta expozic v obrovském lesoparku - všude jsou stromy, zeleň a mezi tou krásou hrůza druhé světové války. Nejvíc se mě vždycky dotýká Památník dětí. Procházíte ztemnělou místností (je to taková jeskyně) s fotkami dětí, ve které hlas opakuje jména dětí, jejich věk, původ a datum smrti. Místnost je osvětlena svíčkami, které odrážejí zrcadla, takže máte pocit rozsvícené oblohy. Fotku jsem převzala z oficiálních stránek, my jsme uvnitř nefotili.
Nemohli jsme si nechat ujít ani Zeď nářků, Křížovou cestu a další zajímavosti Jeruzaléma. O těch zase příště.
Let do Tel Avivu proběhl celkem bez problémů, jen kontroly na letištích byly jako obvykle nesnesitelně vleklé a zdlouhavé. Ale co, není se čemu divit a člověk to přežije. Děti se aklimatizovaly výborně a Koblížek dokonce pochytil pár hebrejských slov.
Byli jsme se podívat v kibucu. To je obrovská farma, ve které bydlí lidi a kde se uplatňuje kolektivní hospodářství. Společné stravování, společné ubytování, společné peníze, společné trávení volného času. Lidé bydlí v pronajatých domečcích a bytech, dostávají zadarmo jídlo, nízkou mzdu, pracují pospolu v zemědělství, chovají zvířata. Veškeré vydělané peníze jdou zpátky do kibucu a kolektivně se o nich rozhoduje. Pro mě až moc organizované, ale starší lidé si kibuc pochvalovali. Mladší moc ne, bavila jsem se se slečnou, která se chystá studovat v Tel Avivu. Nelíbí se jí, že dostane jen základní ošacení a nutné propriety. Chtěla si moc koupit mobil konkrétní značky, ale to ji spoluosadníci nechtěli umožnit. Taky se chce jinak oblékat a vůbec se osamostatnit. Mladých lidí v kibucu moc nebylo (když nepočítám dobrovolníky z USA a západní Evropy). Ale každopádně zajímavá zkušenost!Navštívili jsme Yad Vashem, muzeum holocaustu. Velmi silný zážitek! Nebyla jsem tam poprvé, přesto mě vždycky expozice dostane. Povinně bych nařídila exkurze do podobných muzeí všem mladíkům, kteří hajlují, aniž by věděli proč. Muzeum se rozprostírá na Hoře vzpomínek u Jeruzaléma. Je to spousta expozic v obrovském lesoparku - všude jsou stromy, zeleň a mezi tou krásou hrůza druhé světové války. Nejvíc se mě vždycky dotýká Památník dětí. Procházíte ztemnělou místností (je to taková jeskyně) s fotkami dětí, ve které hlas opakuje jména dětí, jejich věk, původ a datum smrti. Místnost je osvětlena svíčkami, které odrážejí zrcadla, takže máte pocit rozsvícené oblohy. Fotku jsem převzala z oficiálních stránek, my jsme uvnitř nefotili.Nemohli jsme si nechat ujít ani Zeď nářků, Křížovou cestu a další zajímavosti Jeruzaléma. O těch zase příště.
Komentáře
| RE: Kobliha cestovatelka | pavel | 26. 11. 2007 - 15:41 |
 RE(2x): Kobliha cestovatelka |
tenisak* | 26. 11. 2007 - 16:30 |
| RE(3x): Kobliha cestovatelka |
kobliha | 26. 11. 2007 - 16:50 |
| RE(4x): Kobliha cestovatelka |
ohneta | 26. 11. 2007 - 17:20 |
| RE(5x): Kobliha cestovatelka |
pavel | 26. 11. 2007 - 19:21 |
| RE(3x): Kobliha cestovatelka |
pavel | 26. 11. 2007 - 17:00 |
| RE: Kobliha cestovatelka | kobliha | 26. 11. 2007 - 15:49 |
| RE: Kobliha cestovatelka | tenisak* | 26. 11. 2007 - 16:30 |
| RE: Kobliha cestovatelka | ohneta | 26. 11. 2007 - 17:21 |
| RE: Kobliha cestovatelka | willow* | 26. 11. 2007 - 20:30 |
| RE: Kobliha cestovatelka | tenisak* | 27. 11. 2007 - 00:51 |
| RE(2x): Kobliha cestovatelka |
tenisak* | 27. 11. 2007 - 16:44 |
| RE: Kobliha cestovatelka | vojtahavel | 27. 11. 2007 - 15:06 |
| RE(2x): Kobliha cestovatelka |
tenisak* | 27. 11. 2007 - 16:48 |
| RE(3x): Kobliha cestovatelka |
ohneta | 27. 11. 2007 - 17:14 |
| RE: Kobliha cestovatelka | sargo | 28. 11. 2007 - 22:28 |
| RE: Kobliha cestovatelka | ivana* | 02. 12. 2007 - 23:05 |