Kobliha | Cukr výměnou za nervy

Včera jsem měla všechny děti doma. Škola stávkovala, tudíž děti dostaly miliony domácích úkolů a rodiče, starejte se. Rozhodla jsem se, že vyrazíme na předvánoční nákup. Že v klidu koupíme všechny serepetičky na pečení a o víkendu si budeme hrát na velkovýrobnu sladkých dobrůtek. Jenže jsem si neuvědomila, že tohle napadne i další milion lidí. Proč ale šli do stejného obchodu jako my?

Byl na nás pěkný pohled. Já tlačila nákupní vozík se spící Koblížkou v sedačce, Koblížek před sebou strkal nákupní autíčko s Koblížkou uvnitř. Zkoordinovat společný směr obou vozítek se po chvíli zdálo být snahou téměř nerealizovatelnou. "Mamíííí, tohle auto bych chtěl!" Koblížek odstavil autíčko u kraje regálu a vrhnul se směrem k autu na ovládání za necelé dva tisíce. "Má ho Jakuuuub!" Koblížka se v autíčku začala nudit. Neměla tudíž důvod v něm dál setrvávat a namířila si to k regálu s panenkami. "Jé, nánu chcííí!" A už tahala obří růžovou krabici do autíčka. Ozvala se ve mně matka kruťaska. "Nic nebude, všechno dejte zpátky, ty si nalez do autíčka, ty ji vez a jdeme pro moučkový cukr!" zavelela jsem rázným hlasem. Děti ani nedutly. Měla jsem v tu chvíli pocit, že zmlkli i ostatní nakupující a pozorovali nás jak exotická zvířátka. Pocity vítězství mi udělaly radost. Na malou chvilku to vypadalo, jako že mám ty nejvychovanější děti pod sluncem. Šli jsme koupit cukr. A mouku, oříšky, máslo, kokos, vajíčka, zdobení, polevy, ... Za pokladnou se vše ve zlé obrátilo. Koblížka odmítala opustit autíčko jak po dobrém, tak po zlém. Markétka se vzbudila a měla hlad. Dávala to patřičně najevo. Koblížek si vzpomněl, že by chtěl od Ježíška tu ohnivou autodráhu, jakou viděl v televizi. A mně se chtělo nechat je tam všechny na hromadě a zbaběle prchnout.
Nevypravuji se do předvánočního šumu velkoměsta často. Nemám ráda koledy v obchodech, nemám ráda lidi, kteří se mačkají a najíždějí na sebe vozíky, nemám ráda tu neviditelnou nervozitu a přeplácané ozdobené vánoční umělotiny (dárky kupuji přes internet nebo v malých obchůdcích). Přesto na to pokaždé zapomenu a vypravím se třeba pro cukr. A mám zase na rok klid.

Dneska přijde Mikuláš. Už jsem mu sepsala všechny hříchy (dětí) a moc se na něj těším. Hlavně na čerta. Doufám, že bude mít velký pytel :) Tak vám přeju, ať dnešek přežijete a ať vás/nás nikoho neodnese!