Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

sargo: Hablina: ty jsi můj člověk! A zní to tak inspirativně, že se snad ještě teď vypravím... ale chtěla jsem jít spát... uáá...

Jenn: máš pravdu, to u nás vlastně jeden čas taky frčelo - a hry v mobilu, to je mor...

Tenisák: zapomněl jsi na masérku chodidel

Kluk: samozřejmě, že existuje. Přeci bys nevěřil Tenisákovi