Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

prava-bruneta: Mě se zas občas stane že třeba ležím v pokoji a naši jsou na nákupu nebo na návštěvě a já najednou cítím že už jedou a jen tak řeknu UŽ TU ZACHVÍLI BUDOU a do minuty bud zvoní mobil at jdem dolů pro nákup nebo klíče v zámku. Ale před Danielem to dělat nesmim, asi z toho má strach.
Asi je to náhoda, ale je to divný...