Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

zivotzeny: Funguje to. Ale být teoretikem, jako valach, nestačí. Musíš mít opravdu víru a otevřít se tomu, kobliho. Tvé přesvědčení musí pramenit z duše a srdce, ne z hlavy (rozum je jen pomocníkem). Musíš mít svou duši a srdce otevřené. Všechny své čakry musíš mít volné bez překážek. Musím Tě šak upozornit, že cesta je nesmírně těžká a dlouhá s pořádnými "nakládačkami". Musíš na ní odpustit lidem, kteří se na tobě dopustili mnoho zlého v tvém životě, i sama sobě. Musíš... chceš-li mnohem víc, než volné parkování... Jestli Ti však stačí přivolat si nebo naopak odpudit chlapa, pak stačí "jen" pozitivně myslet. "Jen" dávám do uvozovek, protože i pozitivně myslet je pro mnohé lidi neskutečně komplikované a těžké.
Pro mi-lada: Vaše maminka měla pravdu a Vaše filozofie se neliší od tématu, o kterém se vede tato diskuse. Možná, když si v celkovém kontextu znovu přečtete svůj poslední komentář a ten můj, věřím, že pochopíte. Mimochodem, napadlo Vás položit mezi slova "bůh" a "vesmír" rovnítko? Každý není katolík a nepředstavuje si pod pojmem bůh toho člověka z obrázků v bibli. Snad každý věříme, že "něco" existuje, ne? Jenom nikdo ještě exaktně nedokázal, co. Proto mohla vzniknout i tato diskuse
Když čtu komentáře vás všech, každý máte svým způsobem "svoji" pravdu. A je jedno, jak ji pojmenujeme. Já se k té své za poslední dva roky už dopracovala. A čím víc vím, tím více si uvědomuji, že stojím teprve na začátku své cesty. Když si zpětně pročítám své příspěvky na blogu z té doby, s každým svým novým poznáním a vyšším věděním si říkám: já to už tehdy tušila!
Musím vás však upozornit na jednu ne příliš příjemnou zkušenost, která vás může potkat: může se stát, že se najednou stanete pro okolí "divnými" a lidé si o vás budou myslet, že "mluví s bláznem"...