Tak jsme byli na výletě. Všichni Koblihovic. A ještě jsme s sebou vzali kamarádku a její dvě děti. No výprava zralá na množstevní slevy 
.
Přijeli jsme do jednoho jihočeského města - vlastně spíš městečka. Krásně upravené náměstí, všude kytky v oknech a na jednom z domů visela cedule s "I". Informace... Protože jsme měli celý následující den čas a chtěli jsme vidět něco zajímavého, řekli jsme si, že půjdeme dovnitř a necháme si poradit.
Paní středního věku surfovala na internetu. Na jediném počítači, který byl určen pro "Veřejný internet". Ani si nevšimla, že jsme vešli, i když tak početná skupina byla těžko k přeslechnutí i přehlédnutí. Děti se okamžitě vrhly ke stojanům a začaly plenit letáky. Každý si vzal pro jistotu dva... Paní se konečně odtrhla od počítače, sjela nás pohledem a nevrle se zeptala: "Co potřebujete?" Když jsme jí vysvětlili, že bychom rádi poznali něco zajímavého v tomto kraji, prohlédla si naši skupinu a prohlásila: "S dětma? No tak to mě fakt nic nenapadá. Tak je vemte do cukrárny nebo na koupaliště!" A bylo to. Dál se s námi nebavila a znovu zasedla k rozdělané "práci". Zůstali jsme stát jak opaření. I malá Koblížka v kočárku už zvládla spoustu výletů. O větších dětech ani nemluvě.
Rozčarováni jsme vyšli ven. Sedli jsme si do nejbližší cukrárny, objednali dětem zmrzliny (tímto jsme tedy poslechli onu ochotnou paní) a rozbalili mapu. Děti nechaly své letáčky ležet na stolku a šly si sednout ven. Ještě že tak. V letácích bylo spoustu zajímavých informací. Podle nich jsme naplánovali další výlet a byli jsme rádi, že ty děti máme :)
Přijeli jsme do jednoho jihočeského města - vlastně spíš městečka. Krásně upravené náměstí, všude kytky v oknech a na jednom z domů visela cedule s "I". Informace... Protože jsme měli celý následující den čas a chtěli jsme vidět něco zajímavého, řekli jsme si, že půjdeme dovnitř a necháme si poradit.
Paní středního věku surfovala na internetu. Na jediném počítači, který byl určen pro "Veřejný internet". Ani si nevšimla, že jsme vešli, i když tak početná skupina byla těžko k přeslechnutí i přehlédnutí. Děti se okamžitě vrhly ke stojanům a začaly plenit letáky. Každý si vzal pro jistotu dva... Paní se konečně odtrhla od počítače, sjela nás pohledem a nevrle se zeptala: "Co potřebujete?" Když jsme jí vysvětlili, že bychom rádi poznali něco zajímavého v tomto kraji, prohlédla si naši skupinu a prohlásila: "S dětma? No tak to mě fakt nic nenapadá. Tak je vemte do cukrárny nebo na koupaliště!" A bylo to. Dál se s námi nebavila a znovu zasedla k rozdělané "práci". Zůstali jsme stát jak opaření. I malá Koblížka v kočárku už zvládla spoustu výletů. O větších dětech ani nemluvě.
Rozčarováni jsme vyšli ven. Sedli jsme si do nejbližší cukrárny, objednali dětem zmrzliny (tímto jsme tedy poslechli onu ochotnou paní) a rozbalili mapu. Děti nechaly své letáčky ležet na stolku a šly si sednout ven. Ještě že tak. V letácích bylo spoustu zajímavých informací. Podle nich jsme naplánovali další výlet a byli jsme rádi, že ty děti máme :)