Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

lída: Ale Jano,nevymýšlím si,před i kolem let šedesátých bylo v obchodech některého zboží nedostatek. Možná, ty bitky-je trochu nadsazené,ale fronty bývaly skutečně a většinou se na všechny nedostalo.A v Masně někdy olezlé maso na hácích taky pamatuju, možná jsem neměla na řezníka štěstí..A bylo období, že vložky i ty blbé hrnky na čaj zrovna byly úzkoprofilové,přece si nevymýšlím. A přídělové lístky na potraviny a stávkové zboží do každé rodiny, byla jsem dítě, a vzpomínka zůstala.