Kobliha | Povíkendově

Víkend byl poměrně náročný, strávila jsem ho v hospodách a klubech. Mí rodiče se nade mnou slitovali a všechny děti odvezli k sobě domů. A tak jsem nažhavila bezdrátové dráty a rychle zorganizovala rychlou akci Víkendové propláchnutí mozků. Překvapilo mě, že jsem nikoho nemusela přemlouvat déle než dvě minuty.

Začali jsme v hospůdce kousek od Pavláku, pak jsme se různě přesouvali, přespali jsme u kamarádky na Budějovické a v neděli v poledne už se někteří z nás probouzeli. Snídali jsme v jednu hodinu, odpoledne jsme šli na procházku, pak jsme kolem šesté hodiny poobědvali a rozjeli se za svými rodinami.

Bylo to fajn. Dneska mě sice bolí hlava, jsem utahaná jako kotě, mám tu spoustu restů, ale bylo to fajn.

Co u nás jinak nového? Situace doma se pomalu stabilizuje, jen si po dlouhých letech zvykám na to, že nemám tolik peněz, kolik bych potřebovala. Musím znovuzařídit byt, poplatit prázdninové akce a další účty. Je to pro nás nová situace a děti si ji moc užívají. Berou to jako dobrodružství. "Můžu spočítat, kolik nám ještě chybí na tu novou skříň?" ptal se mě Koblížek. Řekla jsem mu, kolik námi vybraná skříň stojí a kolik na ni zatím máme ušetřeno (přemýšlím, že založím nějakou obálku nebo krabičku, aby měl reálnější představu - mluvit o bankovních účtech není ono). "Takže ještě potřebujeme 4400 Kč!" volalo na mě dítě. "To dáme, mamí, to dáme!" To byla radost! Že to není všechno hned. Že toho teď víc není než je. Je to dobrá lekce pro nás všechny a já jsem za ni víc a víc ráda. "Konečně můžu počítat jako Michalka a její máma!" oznámil mi synek včera večer. "Ve škole to s Míšou proberu!" Mám teď nové učitele - svoje děti. Někdy mi jedna věta dá víc než semestr na vejšce :)

Taky jsem si do truhlíků nasázela kytky. Když jsem je dala na okna, všimla jsem si, že jsem letos vybírala fialovou barvu. Vůbec jsem si to neuvědomila - až teď, když jsem se podívala do oken. Dřív jsem vždycky měla kytky červené.

Odpoledne jedeme na hřbitov. Koblížka mi řekla, že se domluvila s prababičkou, že se za ní dneska staví. Celé ráno mě prosila, jestli můžeme jet na hrobeček za prabábi. Stejně jsem tam docela dlouho nebyla, tak proč ne? :)

Chtěla bych si přečíst nějakou hezkou knížku. Nečetli jste v poslední době něco zajímavého?