Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

mirka: Fotky jsou úděsné, ty zásady, to je konec.. já ve svém gymnaziálním věku nosila tátovu ustřiženou košili jako vestu, váhu jsme neřešili, i když jsme měli třeba silnější spolužačky, ale o tom přeci život není, panebože, řídit se tím, co mi ukazuje váha? kam jen to spějeme...