Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

boann: Pred necelym tydnem jsem zjistila, ze moje spoluzacka - kamoska, moc fajn holka, je v Praze v nemocnici. Horsi sok me cekal, kdyz jsem se dozvedela, ze ma anorexii Vlastne, smerovala k tomu plnou parou. Byla hubena, malo jedla, s ostatnimi se moc nebavila, ale patrila jsem k jejimu malymu kruzku spriznenych dusi a s ostatnimi jsem verila, ze az tak hrozny to byt prece nemuze! Vzdyt i ja jim pomerne malo (ale z duvodu, ze kdyz se najim vic, tak je mi spatne, cili neprezirat se je nutnost), vazim malo (nechapu proc, ale to je jedno), ale nedokazu si predstavit, ze bych nemela jist... Vlastne, klidne by me taky ty slepice ze tridy mohly povazovat za anorekticku (vzhledem k memu dennimu prijmu cokolady je o ovsem naprosty nesmysl), takze jsem to, ze Domca ji mene moc neresila a nechtela ji proto soudit. Obcas nekdo nekdy nejakou poznamku prohodil, ale prece, prosli jsme spolu tolik prednasek k anorexii a desily se tech fotek vychrtlin... Neverila bych, ze i ona... Takova rozumna holka... Ted vyhrozuje ze se zabije, pokud si ji chcou v te nemocnici nechat... Jeste dlouho ji neuvidim a nechapu, proc se to stalo, proc si takhle ve svych ctrnacti nici zivot...