Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kaci: Ty kaluže máte taky z Pepy, ne? Ten díl u nás dost frčí a nejvíc se z něj ujalo "už nikdy"... to jak Pepa říkala, že už si ty nový boty nikdy nesundá z nohy... ale pak právě podlehla těm kalužím a nasadila holínky.
Nevím, jestli je to zrovna deprese, to asi ne, ale hodně blbá nálada... no a léčba bohužel klasická... čokoláda. I když dneska jsem si lupla dárek od ježíška, co se jmenuje Relaxin a je fakt, že jsem dokonce ani nekřičela na děti
S prací držím palce a taky trochu závidím. Dneska jsem se právě přistihla u myšlenky, že mi má práce chybí. Jsem si myslela, že ani ne, že jako s dětma doma dobrý, ale ne-e. Jenže zatím to bohužel skloubit dohromady nejde (