Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

ohneta: Chudák Koblih, dře aby ses měla jak to prase a ty ho ještě spéruješ. Na druhé straně si ty Koblížky vyrobil sám, tak at se i stará že? Jo málem bych zapoměl, tenhle komentář je jen pro chlapy, takže Kobliho huš . Zachvilku tu je Samotář. A k tématu. Myslím, že nejlepší je zlatá střední cesta, dát chlapovy najevo, že ho potřebuješ, ale né zas tak moc