Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kluk*: No já mám dva "pokud" názory..

Pokud by byla pravda to, co psala ve své knize (Chňapla jsem po zbrani, abych mu ji vytrhla z ruky. Zavadila jsem o neuvěřitelně jemnou spoušť.), tak bych jí to nedával za vinu. Přirovnal bych to k tomu, že když někdo visí ve vysoké výšce a podal bych mu ruku a důvodem mé malé síly by mi vyklouznul a pádem na zem by se zabil. Snažila se zachránit, ale nepodařilo se jí to...

Pokud by skutečně vystřelila, tak si myslím, že by si trest zasloužila, resp. si ho zaslouží. Přeci jen dnes je mnoho možností, jak se z takovéto situace dostat.

Ale toto mi říká můj nedospělý nezkušený rozum.