Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

roxy009: Je vidět že si to ani jeden z vás nezažil... Možná by jste měli jiný názor... A to že je více způsobů jak se z toho dostat... Kluku... není to zdaleka tak jednoduché... Ach bože, už zase brečím při zpomínce na to, co se u nás dělo... Teď táta dělá jako by se nic nestalo.. jako těch nevím kolik let bylo v pohodě... Já se bojím být s ním sama.... No nic... jdu se vybrečet... Doufám že si nic neudělám...