A teď jsem si právě tento obraz vybrala jako úvodní k seriálu o nejslavnějších obrazech, který bych chtěla na svůj blog dát. Chtěla bych vám přiblížit obrazy, které by měl podle mého názoru každý znát, resp. poznat, když je uvidí na obrázku nebo v galerii.
Originál visí od roku 1939 v muzeu Prado ve španělském Madridu. Měří úctyhodných 220 cm x 195 cm a jde o triptych. Chtělo by se říct, že by se obraz hodil jako oltář, ale nehodil. Vůbec ne. Až se podíváme blíž, pochopíme proč. Jde totiž o zobrazení hříchu, sexuálních orgií a nectností v pravé podobě. Kacířský obraz, chtělo by se říct.
Levé křídlo pojmenoval Bosch "Pozemský ráj". Najdeme tu Adama a Evu, Boha (všimněte si, že vypadá jako Ježíš Kristus). Nad nimi je Kašna života - je umístěna v jezeře. Dostat se k ní lze jen vodou, je proto nepřístupná, jde o symbol pokušení (nelákají vás drahokamy, na kterých je posazena?). V jejím "oku" můžeme najít sovu, symbol moudrosti.
Některá zvířata na obraze požírají jiná (kočka žere myš, lev jelena)
I rostliny jsou pestré. Vinná réva, strom poznání i s pověstným hadem. A protože víme, že Eva neodolala pokušení, byla i s Adamem vyhnána z Ráje. Údajně se po svém vyhoštění ukrývali v jeskyni, a tu můžeme vidět v prostřední, největší části obrazu, která se jmenuje Zahrada pozemských rozkoší.
Na první pohled působí střední část triptychu nepřehledně. Samí nazí lidé, jeden přes druhého, obrovská zahrada, nahoře jakési jezero. Ale za bližší prozkoumání určitě stojí ;)
Uvědomme si, kdy tento obraz vznikl. Ve středověku, kdy byl pohlavní akt brán jako hřích, který si zaslouží nejpřísnější potrestání. Sex byl určen pouze pro plození potomstva, chtíč byl zakázán! Trochu odvážné na tu dobu, nezdá se vám?
Přesto, že jsou všichni aktéři na obraze jaksi pohromadě, přesto můžeme vysledovat i snahu uzavřít se. Třeba do bubliny (vlevo dole), do velkého plodu nebo do mušle.
V horní části obrazu jsou čtyři růžové stavby s řekami, které se vlévají do jezírka. V tomto jezeře najdeme lidi pohromadě, nezáleží na barvě kůže ani na pohlaví. Sex v nejrůznějších variacích, polohách i počtu zúčastněných.
Všude můžeme vidět nejrůznější plody, hlavně jahody, které symbolizují smyslnost a erotiku a jakoby celou atmosféru ještě podtrhávaly. I symbolických zvířat je tu dost - ryby například symbolizují mužský pohlavní úd, trhání plodů (i květin) jsou symbolem pro pohlavní akt. A kde jinde se milovat, když ne v obrovském krásném parku? Chtělo by se říct RÁJ, ale pozor - už brzy se ocitneme v Pekle.
Peklo, tak se jmenuje třetí, pravá část obrazu. Protože kde jinde se člověk může ocitnout po prožití všech hříšných slastí v zahradě rozkoše? (Jsme ve středověku, přátelé!) Zatracení, hrůza, opovržení, úděsné mučení, utrpení - to jsou témata poslední části obrazu. Oddávali jste se rozkoši? Plaťte!
Vidíte propíchnutého muže? Nebo toho, na jehož útrobách si pochutnávají příšery? Tmavé barvy, ponurá atmosféra, šílené výjevy. Nic pro slabé nervy. Hudební nástroje ve spodní části jako symboly lásky. Požírač hříšníků, který je posléze vyvrhne do jakési díry. Potrestání dalšího z hříchů - obžerství (požírač má na hlavě kotlík na přípravu jídla) - najít ho můžete vpravo dole.
Už asi chápete, že tento obraz by jako oltář absolutně neuspěl. Však taky katoličtí duchovní Bosche po smrti prohlásili za kacíře. Přesto tyto obrazy sbíral španělský král Filip II., kterého známe jako nejkatoličtějšího španělského krále vůbec. Jeho sbírka byla početná - získal 33 obrazů.
Zahrada pozemských rozkoší nebyla vždy známa pod tímto jménem - dříve se obrazu říkalo taky Chtíč nebo Jahodová malba.
Do své galerie na blogu jsem přidala jednu, kterou jsem pojmenovala Virtuální galerie. Najdete v ní i tento obraz. V reálu se na něj můžete podívat v Madridu, jak už je psáno v úvodu.
Tady najdete podrobnější informace o díle - přímo na stránkách Museo Nacional de/... (anglicky). A na téhle adrese si můžete obraz libovolně přibližovat, studovat detaily a dívat se opravdu zblízka.