Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

imperatrice: Nechci na to myslet.

Babička se mě v pondělí zeptala, kdy s mým kozlem přijedeme na víkend. Řekla jsem, že na jaře a naštěstí jsem spolkla dovětek "dokud jsi tu ještě mezi námi" nebo tak něco. Hrůza. Pořád se o své nejbližší bojím, nejvíc o babču a o tátu. O babču z důvodu věku, o tátu pro jeho zdravotní stav. Já je vlastně pohřbívám! Smrt si uvědomuju dost silně od doby, co kamarádce umřel táta v mladém věku.