Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

hospodynka: Taky nosím oblečení ke konterneru, čisté, úledně složené v igelitce. Potřební ho dají do bazaru a za výdělek si koupí chlast, ale to už jsem někde psala. Taky ráda pálím staré krámy. Nejdřív je nechám deset patnáct let uležet na půdě, potom se snesu a udělám řádnou vatru. Úklid čistí duši a to teď potřebuješ. Pokračuji v intenzivním držení palců.