"A co uděláme s těmahle vlasama?" ptala se kadeřnice paní na vedlejším křesle a natáhla dlouhý pramen vlasů. "Nějak se mi to nehodí do účesu!"
Starší paní vykulila oči. "Říkala jsem vám, že tyhle chci nechat. Rostly mi pět let!"
Kadeřnice pokrčila rameny a vzala nůžky. A pak jsem zažila první reklamaci v kadeřnictví.
Paní ječela, slečna kadeřnice měnila barvy (skončila u červené) a za chvíli přišla majitelka. Chvíli na sebe řvaly před ostatními a pak zalezly někam do kanceláře. První vylezla ostříhaná-neostříhaná paní, pak ubrečená kadeřnice a nakonec paní majitelka. Ta sedla do auta, které měla zaparkované před domem a odjela. Sledovala jsem to s alobalem na hlavě a s každým otočením hlavy jsem jemňounce zacinkala.
Nikdy jsem kadeřnické služby nereklamovala - i když jsem několikrát už při odchodu věděla, že to NENÍ ONO. Prostě jsem to doma umyla a čekala, až to doroste :) Ale pak jsem se bavila se Zuzankou, která mi dělala melír a ta mě vyvedla z omylu. "Jedna paní tu dokonce reklamovala to, že její kadeřnice je pomalá. Že si to stopuje a tentokrát to trvalo dýl než hodinu." Zakroutila jsem hlavou. "A jak se to řeší?" ptala jsem se.
"To já nevím, to si řeší paní majitelka."
Nevím, jestli chlápek z tohohle obrázku svůj účes reklamoval - asi ne :)
A vy? Reklamovali jste někdy práci kadeřnice?