Kobliha | Radůstky

Dnešní den byl plný radůstek. Samé prkotinky, ale jedna milejší než druhá.

Včerejšek jsem strávila ve špitále. Dneska jsem byla doma. Od rána svítilo sluníčko a děti byly nějak zvláštně hodné. Dokonce jsem přistihla ty dvě starší, jak spolu hrají člobrdo a nehádají se. Ani nebrečí a nechodí za mnou s větami "Pšece mě nesmí vyhazovat, když jsem mladší!"

Dopoledne jsme vyšli na hřiště. Všichni. Vzali jsme s sebou létající talíř a na louce jsme si házeli. Divila jsem se, jaká bezva zábava to může být. Kdy jste měli naposledy v ruce létající talíř? Smáli jsme se jako blázni a honili se za tím kusem plastu jako šílenci. V jednu chvíli se k nám připojili i dva psi. Pak mi Markétka oznámila, že už nehraje, protože je talíř oslintaný (talí fůj od haf). Naštěstí byl kousek potok, tak jsme talíř umyli a při té příležitosti zkoušeli házet žabky. Nejde mi to pořád stejně...

Zašli jsme na zmrzku s čokoládovou polevou. Byla tak obří, že se nedala sníst. Teda děti ji snědly, já už nemohla. Ale přemohla jsem se :)

Zašli jsme i na oběd. Dali jsme si svíčkovou s brusinkami a měli jsme boule až za ušima.

Odpoledne jsme strávili na minigolfu. "Děvčata, hrajeme proti Koblížkovi," oznámila nám Koblížka. Nevím, kam na ta slova chodí - neoslovuji své dcery DĚVČATA! Ale hrály jsme proti Koblížkovi (a prohrály jsme). Nařehtali jsme se všichni. "To nejde, do tý zatáčky se prostě netrefím," nadávala jsem u páté jamky. Netrefila jsem se. Byl na nás asi srandovní pohled. Matka se třemi dětmi, všichni se dohadující, předhánějící se a řvoucí (většinou smíchy). Na první jamce frisbee a kopací míč. Ale přežili jsme všichni :)

Navečer jsme hráli počítačovou hru. Skákali jsme s nějakou žábou a lovili perly v potoce i na nebi. Střídali jsme se po levelech a byla to sranda. Zvýšila jsem rekord na 28 perel a 4 mouchy :)

Teď jsou DĚVČATA ve vaně a Koblížek si šel číst. Řekl mi, že si od ženskejch musí na chvíli odpočinout. Ani se mu nedivím... :)