Kobliha | Tak jsem tady.

Po měsíci píšu další článek. I když - článek - jen bych vám chtěla říct, že se vracím zpátky k psaní. Kde jsem byla?

Nikde daleko. Jen jsem spíš prožívala víc reálně, než virtuálně. Neměla jsem vůbec chuť psát. Četla jsem vás všechny, občas někam hodila komentář, občas si s někým poklábosila na ICQ nebo e-mailu. A říkala jsem si, že bych už konečně měla něco napsat. Copak témata, těch bylo habaděj. Ale energie chyběla. A teď to vypadá, že je zpátky.

Dneska ráno mě probudila Koblížka a říkala: "Mamí, távej, deme bobovat! Je ních!" Protože chce chodit bobovat téměř každý den, nevěnovala jsem jejím slovům pozornost. Ale pak jsem otevřela oči, šla se podívat do jejich podkrovního pokojíku a fakt - na střešních oknech se válel sníh! Sešla jsem dolů a podívala se z okna. Bílo! Auta se sněhovými čepicemi, poprašek ležel dokonce na silnici, zahrady bílé. Ale my už jsme boby uklidili mezi zimní věci, tak doufám, že je nebudeme muset vyndávat. Teď děláme velikonoční výzdobu, čekáme jaro! :)

Koblížek má ve škole barevné dny. Včera byl v modrém (bez problému), na dnešek jsme hledali žluté oblečení. Nakonec jsme vyhrabali i žluté ponožky. Je na nich holčička. "Mámo, jestli si tý holky někdo všimne, budu za vola!" Někdy nechápu, kde na ty výrazy chodí (ale chápu, jen mě to občas překvapí).

Kamarádka otěhotněla. Druhé miminko prý bude holčička. Kiš kiš! Já už bych břicho nechtěla - ani zanic!

Koblih změnil práci. Sice jsme probírali, jestli si pomůže, když mu teď přibudou starosti a zodpovědnost (shodli jsme se, že ne), ale stejně si to udělal po svém. Tak mu držím palce, ať se mu tam líbí a je spokojenej. My si ho teď moc neužijeme - je to dál, větší zápřah a víc hodin.

Viděla jsem na internetu chaloupku, která by se mi líbila. Zítra se na ni jedu podívat. Tak mi držte palce, ať vypadá ve skutečnosti stejně dobře, jako na těch fotkách. Nikdy jsem sice chalupu nechtěla, ale tahle by od nás nebyla daleko a mohli bychom tam trávit víkendy. Má krásnou udržovanou zahradu plnou okrasných keřů, na jednom ze stromů už vidím houpačku a na pískoviště stačí přivézt čerstvý písek. U zahradního stolku by se skvěle psalo a pilo kafe. Už tam vidím gril a v podkroví místnosti pro návštěvy. A cena je taky víc než příznivá. Tak uvidím. Jedu tam se všemi dětmi (a bez Kobliha), tak snad se paní realitní makléřka nelekne.

Díky, Pavle, za rozšíření titulku. Vůbec koukám, že ty si asi měsíční oddych dát nemůžeš :)

Tak, to je všechno, co je u nás důležitého a nového, a můžeme zpátky ke strojům (pardon, k blogům). Hezký zasněžený den vám přeju!