Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Zuzano, díky za komentář i pochvalu. Opravdu jsem se překlepla, samozřejmě, že ateický

Nemyslím si, že by náš národ byl ateický. Jen neumíme dávat naše city, pocity, ani víru najevo. Jsme takové dubové palice furiantské Ale uvnitř určitě pro Boha (a nazvěme si ho každý po svém) místo máme. Věřím tomu. Jen k tomu asi nepotřebujeme církev.