Koblížka včera absolvovala první hodinu miminkovského cvičení na velkých míčích. Byla to docela legrace. V tělocvičně se sešlo šest špuntů s maminami (jeden špunt byl s taťkou) - všichni oblečeni v tepláčkách a tričkách a připraveni na jedno z prvních sociálních povyražení.
Naše Koblížka je od narození velmi živé dítě. Velmi živé dítě. Proto nechápavě koukala na své spolucvičence a divila se, proč leží na zádech a koukají do stropu. Vydala se tedy na obchůzku po čtyřech a ožužlala dětem jejich hračky. Jednomu chlapečkovi vyndala hračku přímo z pusy a nandala ji do své. Maminka chlapečka evidentně nebyla ráda...
Pak přišlo na řadu cvičení. Houpali jsme se na míčích, skákali jsme, vozili jsme děti a kroužili s nimi dokola - dvě děti brečely, Koblížka kvíkala nadšením, no legrace byla. A to nás teď čeká každý týden až do Vánoc. Musím říct, že jsem moc nezapadla mezi ostatní maminy. Nepovídala jsem si s nimi ani o průběhu porodu, ani o nejnovějších kosmetických výrobcích pro miminka. Dokonce jsem ani nehodnotila kvalitu plínek. Poznala jsem, že jsem "ta divná". No co. Koblížce se cvičení líbilo, dětmi byla taky nadšená, tak jdeme ve středu zase. Hračky, třeste se!