Miluju podzimní vůni. A brouzdání v haldách barevných listů. "Půjdeme na procházku, děcka," rozhodla jsem autoritativně a vyšli jsme do parku. Zatímco děti chodily po cestičkách, já si to namířila na trávu a do listů. Chci si to užít, co kdyby...
Zdobili jsme dýně. Ty jsme nakoupili v obchodě po pětikačce, tudíž jsme jich museli nakoupit celou tašku. Malé žluté, oranžové, bachrovité, rovné, zelené i dvoubarevné. Taky jsme koupili balík svíčiček a teď je to u nás jako na hřbitově. Škleby se tu šklebí, občas nějaká dýně zasmrdí, jak ještě nemá vypálenou čepičku. Mihotavá světýlka máme na stole, v obýváku, v koupelně a na okně.
Děti se dneska chtěly koupat potmě. "Půjdu první a nechám si zhasnuto. Zapálím si tam ty dýně a budu se tam bát. To bude super!" prohlásil prvorozený, dal si nahřát pyžamo na topení a zavřel se v koupelně s dýněmi. Měl jich tam jedenáct. Holky stály za dveřmi a každých deset vteřin se ptaly: "Bojíš se? Bojíš?" Nebál se. Do vody si nalil milion bublin, kolem sebe ty šklebící ksichtíky a jinak tmu. Muselo to být super. Za chvíli vylezl a doporučil sestrám: "Bejt váma, minimálně devět dýní zhasnu. Hlavně tu zelenou, ta je fakt hustá." Oblékl si teplé pyžamo a odkráčel do postele číst novou knížku. Holky pištěly, když jsem je asi 10 vteřin nechala samotné s dýněmi. Pak jsem rozsvítila, zhasla svíčky a bylo po romantice. Ale těch zážitků! Ještě po pohádce se předháněly, která byla statečnější. Snad nebudou mít noční můry.
Hádejte, kam teď půjdu já? Pro sirky. Rozsvítím ty oranžové bubáčky a zhasnu. Zkuste to taky, je to docela strašidelný... A vůbec - dlabete dýně? Nebo to považujete za americký zvyk a zvysoka na to kašlete?