Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

jarmik: Nebyl jsem v mládí moc divoký (naštěstí, protože to se musí umět. Ale když se dostanu do prostředí, kde jsem se pohyboval běžně před dlouhou dobou, a jsem klidný a soustředěný, tak se mi nějak znovu vybaví tehdejší já a propojí se (možná jen na chvilku) se současným.

Je to příjemnej pocit (identita?)

Možná je to něco na způsob, o čem je tento článek. Anebo neni...