Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

zeloš: Ahoj Aneto já s tebou plně souhlasím její knihu jsem dostal k Vánocům a četl jsem jí jedním dechem. Bylo to hrozně zajímavé a pokoušel jsem se vžít do její situace. Myslím si že to měla hrozně složité ale nejen po stránce že byla osm let zavřená ale proboha vždyt' tam prožívala své mládí a přišla o léta které si mi normalně užívame. neměla to lehký a nedivím se jí že se o tom nemůže bavit. Zatím se mej a čau