Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

sargo: Jo jo, když si někdy připadám jako matka nezdárná, po návštěvě hřiště si připadám zaručeně vzorňácky a takřka dokonale, jen se občas kudla v kapse otvírá (ne kvůli dětem).