Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Mám dojem, že hřiště, která se teď staví, vydrží všechno. Nemám problém s kamínky na klouzačce, nevadí mi "nebezpečné" skoky z atrakce na atrakci. Pokud dítě neomezuje druhé a jeho maminka je v pohodě, proč ne. Ale když máma ječí na celé hřiště, že "ještě jednou a jdeme domů" (o vykřikujících kolemjdoucích a kolembydlících nemluvím, ale to jsem ještě nezažila), vadí mi to dost.