Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

hospodynka: Asi je to i nějakou vrozenou národní povahou. Před pár dny jsem šla kousek s kamarádkou, jejím synkem a naší Ančí, ječely jsme po dětech obě jako sirény, aby si nás vůbec všimly. Na malé Vietnámky jsem nikdy křičet nemusela.