Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

chachina: Mě u nás na hřišti fascinuje, jak maminy kecají na lavičce a jejich děti (když už je tak nějak znám a dokážu k sobě přiřadit děti a matky) jsou třeba na druhé staně parku. Jejich čtyř, pětileté děti!Já se bojím nechat bez dozoru i Ádu, a to je mu deset..