Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

Wendy: Milá Kobliho! Naše děti budou přemýšlet jinak za předpokladu, že je jinak přemýšlet naučíme! Myslím si, že to nepůjde tak rychle, a v příští generaci hodně "nedobrých" vlastností ještě bude přetrvávat. Není to tak dlouho, kdy jsme se o podobné problematice bavili s varnerem, akorát to bylo v jiných souvislostech. Shodli jsme se na tom, že než dojde k zásadním změnám v myšlení lidí, uplyne ještě hodně vody a bude to trvat i více než období jedné generace. Proč?
Spousta rodičů myslí "postaru" a způsob svého myšlení nemění. Přemýšlejí a chovají se tak, jak se to naučili od svých rodičů, a tyto zkušenosti většinou předávají dál svým dětem, které si tyto vzorce chování a myšlení vědomě či něvědomě osvojují.
Tak jim to vyhovuje a pokud nemají důvod to změnit, neudělají to. A i kdyby ho měli, změnit od zásady něco vžitého je těžké, ne každý to dokáže.
Výborné je to, že lidí, kteří si uvědomují, že to tak dále nejde, přibývá. A myslet jinak se naučit chtějí. Důkazem toho jsi Ty. Uč tomu proto své děti i ostatní lidi kolem. Čím více nás bude, tím rychleji dojdeme k našemu cíli!