Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

slanka: Děti jsou holt radost.

---
slanka.pise.cz

contritus: Tak něžné, nevinné...

---
contritus.pise.cz

et: Měla-li bych jíst nějakou pastu, tak jedině Tutti Frutti, tu s těma kosmonautama. Byla odporná, chutnala ohavně a stejně jsme ji pořád polykali

---
et.pise.cz

sargo: Jo, klasika Člověk si myslí, jak je vzdělává, a stejně si to přeberou úplně jinak

---
sargo.pise.cz

hospodynka: Chytrá holka Taky jsem jedla pastu, tenkrát po operaci slepého střeva, když mi v nemocnici nedávali najíst

---
hospodynka.pise.cz

mi-lada: Miloučké. Takhle potěšit umí jen děti.

verunkab: Já měla ráda tu perličku jahodovou ta byla moc dobrá

chachina: Miluju děti

---
vilimci.pismenkuje.cz

veronika*: Vaše děti musejí být úžasné!

---
veronika.pise.cz