Identita Koblihy aneb Vyhrožuje mi bloger

Když jsem četla ten e-mail, myslela jsem si, že se mi to zdá. Že se prostě probudím a půjdu si dát sprchu. Ale nebyl to sen. Byla to realita. Někdy mi psal, že teď, když ví, kdo jsem, založí blog, aby to mohl hlásat do světa. Kurňa, copak jsem slavny Ostravak bo co?

Asi před dvěma měsíci se mi ozval jeden čtenář. Že se dočetl o Koblihovi, který pracuje v pražské nemocnici. A že má nemocnou matku, která zřejmě potřebuje operaci a že v Praze bydlí teprve nedávno a žádné doktory nezná. Srdceryvný příběh jsem dala přečíst Koblihovi a ten se rozhodl starší paní pomoci. Objednal si ji k sobě na oddělení a po domluvě s kolegou ji v nemocnici úspěšně odoperovali. Vypadá to, že se paní zotavuje a já měla radost, jak může i blogování pomoci úplně neznámému člověku.

A asi před týdnem psal ten bloger znovu. Nejdřív poděkoval za maminku (asi podesáté) a pak mi napsal: "Napadlo mě, že by třeba ostatní rádi věděli, kdo jsi. Že se na tebe můžou obrátit, kdyby taky potřebovali pomoc. Nevadilo by ti, kdybych zveřejnil tvé pravé jméno a jméno pana doktora?" Odepsala jsem, že jméno pana doktora ať klidně zveřejní, ale bez spojitosti se mnou a s Koblihou. Že já si přeju zůstat v anonymitě. A to jsem si naběhla. Následovalo několik mailů, až končily poměrně drsně: "Stejně mi to nezakážeš. Vím, kdo jsi a budu to psát na tvůj blog. A na svůj taky a na ostatní taky. Všude to roztroubím. Myslím, že by dost lidí zajímalo, jak se jmenuješ."

Nemyslím si, že by dost lidí zajímalo, jak se jmenuju. Není to koneckonců tak těžké zjistit. Ale nelíbí se mi ta forma. Člověk podá prst a ... znáte to.

Tak teď váhám. Pomůžu příště někomu, kdo mě o to anonymně požádá? Teď už opravdu anonymně, protože čtenář-vyděrač svůj blog na Bloguje.cz zničehonic smazal.

Mám se začít bát?