Možná taky hrajete on-line hry na Internetu. Já někdy taky. Moc ráda mám slovní fotbal na Atlasu. A Koblížek, že to prý taky zkusí. A že si dá šachy, protože ještě neumí číst ani psát, aby mohl dávat dohromady slova z písmenek.
Tak dlouho prosil, až jsem povolila. Ne, nebojte - nemám geniální dítě, které mrská v pěti letech jednu šachovou partii za druhou. Ale ví, kam patří která figurka, jak se jmenuje a jak se s ní táhne. S těmito vědomostmi se rozhodl vyzvat k partii šachu virtuálního spoluhráče. Byl jím čtyřiačtyřicetiletý pán z Moravy (nebudu uvádět jeho nick, jednak si ho nepamatuji, jednak to není důležité). Pán napsal do chatu: Ahoj! Koblížek prý, co to je. Přečetla jsem mu to a podle jeho instrukcí jsem pánovi taky napsala: Ahoj. Pak začala hra.
Pán měl bílé figurky, tudíž zahajoval hru. Koblížek pak vyrazil se svým pěšcem. Ještě několik tahů, pán se asi divil, jakých tahů se od soupeřů dočkává, ale byl trpělivý a hrál dál. Nutno dodat, že Koblížek hrál pod mou registrací, takže pán si myslel, že hraje se ženou vyššího (mého) věku :) Po sedmém (osmém?) tahu, kdy pán dal Koblížkovi šach, náš předškolák byl zavolán na večeři. Byly řízky. Nechal královské hry a zakousl se do masa. Pána to asi vyvedlo z míry, protože v chatu se objevilo: Co děláš? (Už ty nesmyslné tahy přestával vydýchávat)...Přečetla jsem dítěti zprávu od spoluhráče. A jeho reakce mě dostala:
"Mámo, napiš mu, že jím žízek..." A tady je na místě má omluva: Pane šachisto, moc se omlouvám za přerušení zápasu - v záchvatu smíchu se žádná partie hrát nedá...