Po kom to dítě bude?

Koblížek k smrti rád počítá. Už odmalička. Ve školce mu paní učitelka vysvětlila princip Pythagorovy věty (měli tam pomůcky, se kterými se dalo hrát - třeba skládat čtverečky nad přeponu a odvěsny trojúhelníka), v první třídě už luští matematické hádanky a počítání do dvaceti, které dětem nabízela paní učitelka, ho příšerně nudilo. Je namístě dodat, že po mně to rozhodně nemá. Sice jsem na vejšce vybojovala zkoušky z matiky, ale radost mi počítání moc nedělá a o logickém myšlení se u mě taky mluvit nedá.

Koblížkova nejoblíbenější knížka je Hry s matematikou (nebo tak nějak podobně se to jmenuje). Zákeřně opisuje hádanky a nenápadně je podsunuje nám, starým rodičům. A dneska přišel s touhle hříčkou. Musím říct, že jsem nakonec body získala, protože to nebylo tak těžké, ale zajímavé to docela bylo. Představte si Kobliha a mě u stolu, každý papír a tužku a nad námi stojí sedmiletý kluk a potutelně se usmívá. Do toho chce Koblížka na klín a Markétka krmit. Ale aspoň mám svou pomalost na co svést. Koblih byl rychlejší. A co vy, za jak dlouho tenhle příkládek zvládnete?