Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Jsem ráda, že jsi zmínil kvalitu učitele. Tak trochu plánovitě jsem napsala autorčiny scénáře a čekala jsem, jestli se toho někdo chytí.
Nevím, jestli na Markétu Dočekalovou "životní" scénář ještě čeká...

Nedávno jsem četla knížky reportáží Viděl jsem peklo (1. a 2. díl) od Tvrtka Vujityho, maďarského dobrodruha. Tam je tvrdá práce vidět na první pohled. Mohla by to být učebnice psaní reportáží. Jsou tam přesně vidět fígle, které se pro reportáže hodí.

Dan Brown se čte dobře, právě pro jeho píli. A pak si člověk řekne: je to jednoduché. Stačí nastudovat pár odborných pramenů, použít plán románu a je to. U něj to funguje. Ale přiznejme si, že literární klenoty jsou jinde.

Teď je ovšem otázka, jestli lidi touží psát literární klenoty...