Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

hadaja: Dobrý den,
na Bathory jsem také byla. Nic jsem od filmu nečekala. Když jsem přišla domů, řekla jsem: "Hrůza." Pak se mi to ale rozleželo v hlavě. Co vlastně byla ta hrůza? Mám doma 1,5 roků starého chlapečka a mě se strašlivě osobně dotkla scéna, kdy se spolu loučí Alžběta se svým synem. Nedokážu si to ani představit, že bych už neviděla. A to pro mě byla ta hrůza.
Jinak jsem byla nadšená. Kostýmy, herci, krajina ... A že je příběh předělaný a změněný? No a co!!! To je přece kouzlo filmu, literatury i hudby - fantazie.