Kobliha | Půjč mi počál, prosím!

Slovo POČÁL jsem od Mouši slyšela poprvé. Vlastně jsem ho slyšela úplně poprvé v životě. To když Mouša tenhle týden přišla na kafe a se zkroušeným výrazem mě prosila: "Půjč mi, prosím, na pár dní počál." Co by člověk neudělal pro svoji sestru.

Moje o pět let starší sestra se rozvádí. Má dvě děti školního věku a za manžela hulváta, kterého jsem si nikdy neoblíbila. A dávala jsem to najevo, takže naše vztahy byly vstřícné vzájemně. Hulvát se teď od Mouši a dětí stěhuje, prý aby si ujasnil priority a na chvíli se nadechl.

A Mouša potřebuje zařídit spoustu věcí. Podklady, kontakty a další důležitosti má ovšem v počítači, který si s sebou bere hulvát ("ten počítač jsem platil já!"). A tak přišla sestra s prosíkem a slzami v očích. Nemohla jsem říct ne.

Do středy, max. do čtvrtka jsem tedy bez svého noťásku. Ale co, nic důvěrného tu nemám (a co mám, to už je na flashce). Takže sbohem, všichni, odcházím do nevirtuálna, protože Koblih mě ke svému počítači pustí jen v nouzi nejvyšší.

Takže budu mít příští týden co číst, protože vy všichni píšete jak zběsilí a já už jsem na vás závislá!

Hezký zbytek prázdnin! (a propos - půjčili byste někomu "svůj" notebook, nebo je to pro vás příliš osobní záležitost?)