Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kristova.noha: Trošku zaskočen, trošku dojat, trošku rozradostněn. Jak jinak z dobrých zpráv.
Budu trošku osobní. Je hezké číst o tom, jak máte s Koblihem rozdělené to prožívání. Je hezké, že děkuješ tomu nahoře. Moc hezká je i zmínka o svíraném medvědovi. Moc děkuji, za tenhle článek. Dlouho jsi nepsala, měl jsem nejistý pocit, že se něco děje. Hodně sil, myslíme na vás, všechny.