Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kaci: Super! Paráda! Neexistujou lepší zprávy! Často chodíme kolem dětské nemocnice odkud je slyšet, jak tam mimánci plačou a pokaždé si říkám, že bych dala cokoli za to, abych tam s Lupitou nikdy nemusela.