Hrnková dieta

Včera u nás byla Katka. Moje kamarádka ze cvičení. A že prej má novou dietu. Úplně úžasnou, nenáročnou a rychle fungující. Já sice diety nedržím, protože nějak nestíhám tloustnout, ale byla jsem zvědavá.

"Princip spočívá v tom, že jíš z hrnku," sdělovala mi Katka nad hrnkem kafe, do kterého si dala dva cukříky.
"Z hrnku? Jako že místo talíře použiješ hrnek?" Někdy jsem opravdu nechápavá.
"Jo. Prostě to máš jako odměřovadlo. Aby ses jako nepřežírala."

Katka brala hrnkovou dietu opravdu vážně. A já na vlastní oči viděla, jak taková dieta-nedieta vypadá v praxi. Byly asi tři hodiny odpoledne a Koblížek přišel ze sportovek. Vždycky dorazí a začne hledat něco k jídlu. Jsem na jeho ledniconálety připravená a často už mívá svačinu na stole, když přijde. Dávala jsem do misky zeleninový salát, na talířek chleba se šunkou a ptala se Katky, jestli si nedá taky.

"Dám, aspoň ti ukážu, jak teď jím," pravila bezelstně a šla do kuchyně. "Půjč mi nějaký hrnek, prosím." Vyndala jsem klasický čtvrtlitráček. "Víš co, připrav si to sama, budu se dívat," sedla jsem si na barovou židli a pozorovala Katku při přípravě svačinky. Katka přeřízla rohlík na půl, tu půlku namazala máslem a vrazila ji do hrnku. Pak tam hodila dvě kolečka šunky a dvě kolečka okurky. Zbytek volného místa napěchovala rajčaty. "A je to hotový, je to fakt rychlý!" řekla Katka a přinesla si hrnek ke stolu. Vytáhla z něj oblemcaný rohlík a vidličkou přikusovala zeleninu. Přímo z hrnku. "Teto, proč si to nedáš na talířek?" ptal se nechápavě Koblížek. "Protože mám pocit, že je toho víc, víš? V tom to právě je. Máš plnej hrnek a mozek si myslí, že je toho hodně. Kdyby sis to dal na talířek, je toho malinko - a pak bych si přidávala a přidávala a byla bych tlustá."

Na dně talířku zbyla už jen šunka. Nebyl na ni pěkný pohled. Na kolečkách byla zrníčka z rajčat a plavala v zeleninové šťávě. "Tu šunku už nebudu," prohlásila Katka, "najedla jsem se dost, díky." Nakoukla jsem do hrnku a ni se Katce nedivila.

Odpoledne se chýlilo a já začala připravovat večeři. Zeleninový salát jsem měla od odpoledne, do trouby jsem vrazila kuře a dala vařit brambory. Přišel Koblih, otevřeli jsme víno, seděli a kecali jsme. Katka popisovala mému muži svou dietu. "A to můžeš víno?" divil se Koblih. "Můžu, ale jen jednu skleničku. Nebo jeden hrnek." Koblih vytřeštil zrak. "Víno z hrnku?" divil se. "Dyk to máš jedno," mávla rukou Katka.

"Počkej, to ještě něco uvidíš, jestli se Katka zdrží na večeři," mrkla jsem na Kobliha. "Já už viděla tu dietu v praxi." A tak, když přišla Katka z pokoje, kde si chvíli hrála s dětmi, začali jsme ji trochu zištně přemlouvat, aby zůstala i na večeři. "Ale tak proč ne," rozhodla se a pomohla mi prostírat stůl.

"Můžu ti dát taky talíř?" ptala jsem se po zkušenosti se svačinou. "Ne, já si vezmu hrnek, díky." Koblih už začínal tušit. Doprostřed stolu jsem dala mísu s masem, brambory a zeleninou. Dělám to tak vždycky, na talíř si dá každý, kolik chce. Dolila jsem dětem do skleniček šťávu, nám víno a připravila talíře. Katka si sedla ke svému hrnku. Děti potichu sledovaly, co bude následovat.

Katka si dala na dno hrnku pár brambor a odřízla kousek kuřecích prsou. Kydla je do hrnku na brambory a zalila šťávou. "Týjo, teto, to je jak pro prasátko. Taky všechno dohromady," okomentoval Katčinu večeři Koblížek. "Hele, nechceš si to aspoň vysypat na talíř, když už sis to tím hrnkem odměřila?" ptal se Koblih. Zbytečně. Vyslechli jsme si znovu přednášku o tom, jak mozek vidí, kolik toho je.

Katka si nakonec dala hrnky tři. Jeden bramborovo-kuřecí, dva zelenino-kuřecí. Myslím, že kdyby svou porci vyklopila na talíř, byla by to poctivé množství pro chlapa. Když Katka odešla, měli jsme s Koblihem téma k hovoru. Spočíval v tom, že jsme si představovali nejrůznější druhy jídla v hrnku. "A co třeba knedlíky s rajskou?" nahodil Koblih. "Ty knedlíky dolů, nakrájet na ně maso a všechno to prolít omáčkou. Fůůůůj!" Kontrovala jsem: "Představ si třeba Knedlo vepřo zelo, to musí být pošušňáníčko." "Tvarohový knedlíky," přidal se Koblížek. "Fuj, ta teta to nemá v hlavě v pořádku," prohlásil a šel spát.

Taky mám ten pocit...

P. S. Taky jsem moc nepochopila, že člověk těch hrnků může sníst víc. Klidně pět, prostě co se do něj vejde.