Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

mimbral*: A já si ze začátku myslela, že je to čistě ironické - vůůbec mě to nelákala, ba naopak - odpuzovalo (milovníci prominou). Mé chuťové buňky začaly reagovat až u ovoce. Díky Kobliho, ale právě jsem tě snědla, byla jsi moc dobrá, s marmeládou, takovou tě mám nejradši, takže už si nedám. Snad příště