Rozsvítila jsem lampičku. Mokrá skvrna přes půl MOJÍ postele, mokrá MOJE peřina, kompletně mokrá Koblížka. Opatrně jsem ji svlékla, osušila, dala jí čisté pyžamko a odnesla ji do postýlky. Ani se nevzbudila, jen se ze spaní usmála. Hodinu po půlnoci jsem řešila, kde budu spát já.
Říkala jsem si, že Koblížka se mnou včera nemluvila, protože jsem ji donutila uklízet pokoj, ale to pro ni přece nemohlo být jako pokyn "počůrám jí postel" (teda aspoň doufám).
Vytáhla jsem si žíněnku z Ikey, přinesla deky a uvelebila se na zemi. Bylo to docela pohodlné, kdyby o mě ráno nezakopl Koblih. Odjížděl dneska služebně do Francie a vstával dost brzo. Že budu na zemi, nečekal. "Co tady vyvádíš? Ty jsi spadla z postele?" Zavrčela jsem něco v tom smyslu, že bych musela padat asi dva metry a rovnou na žíněnku, kterou máme jindy schovanou v komoře. Otočila jsem se na druhou stranu a dospávala. "Ale na letiště pro mě příští týden přijedeš?!" ověřoval si Koblih. "Ale no jó, prosím tě!" Fakt jsem neměla moc náladu komunikovat.
Děti jsou doma v kompletní sestavě, neboť jsou u nás prázdniny. Včera se dětské řady rozšířily ještě o dva Koblížkovy spolužáky. Taky bych občas jela na služební cestu - klidně na celý týden :) (a bez dětí, prosím!)
Je u nás hnusně. Prší, je zamračeno, zima a lezavo. A já se dala do gruntování. Vyndala jsem obsah všech skříněk, přerovnala komoru a špajz, probrala dětské oblékání a nemilosrdně dala do pytlů to, co je už i Markétce malé :)
Taky jsem včera stavěla Lego. Musím říct, že jsem měla radost z dobře vykonané práce :) (Lego Technic mám ráda, protože ty auta, jeřáby a bagry fakt fungují).
A jak se máte při středě vy?