Ta myšlenka se mi zalíbila, tak jsem si řekla, že si deník pročtu. Opravdu jsem přečetla všechna písmenka zatím zveřejněných 59 dní podnikání. A výsledek? Čím dál jsem četla, tím rozpačitější jsem byla.
Nepochopila jsem zřejmě podstatu onoho neuvěřitelného nápadu. Musím ovšem popravdě říct, že mě znepokojuje text psaný tu tučně, tu normálně. Nevím proč, takové texty většinou nacházím u sektářů, vůdců nejrůznějších skupin a blábolivých knih. Možná to mě při čtení odrazuje a soustředím se víc na formu, než na obsah.
Deník milionáře vypadá na titulní stránce takhle:
Autor vyzývá své čtenáře ke komentování jednotlivých zápisů, očividně se na ně těší - ale mám pocit, že čtenáři (mne nevyjímaje) se neodvažují moc komentovat. Jednak jsou pravidla pro komentáře velmi, velmi přísná, jednak se zřejmě bojí reakce, nevím.
Celkem pěkná stránka, hezké ilustrace, přehledné členění... ale co mě odrazuje dál, je např. pravý sloupec, který se jmenuje Galerie vděčnosti. Opět mi to nahrává nejrůznější asociace - nejdřív mě napadl Reader's Digest a jeho články o Monikách, Laurách a Elisabeth, které zbohatly a vděčí svým Jamesům, Ronaldům a Chrisům. Pak mě napadlo vedení japonské fabriky, která má hned na recepci podobné nástěnky cti. Ale říkám si: Proti gustu žádný dišputát:
Pan Loužecký ve svém deníku uvádí, že se přihlásil do plánované soutěže České televize Den D (a v jednom deníkovém záznamu uvádí i dopis, který do televize poslal). Přála bych mu, aby se do pořadu dostal. Třeba bych potom lépe pochopila jeho vizi a plány (ač se jim věnuje velmi obsáhle, většina mi připadá jako omílání stokrát zveřejněných pravd).
Zatím to chápu asi takhle: Na stránku se má dostat co nejvíc čtenářů, investor má zaplatit rovný milion a pan Loužecký za část peněz zaplatí reklamu na svou stránku, pak své zápisky zřejmě vydá knižně a pak? už nevím. Ale tak či tak, přála bych autorovi, aby se mu jeho milionový sen splnil.
Ale hlavně: moc by mě zajímaly Vaše názory. Co říkáte na Deník milionáře?