Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kobliha: Žabko, díky
Kecko, máš pravdu, člověk se odhalí daleko víc, než by třeba chtěl...
James003, děkuju Jojo, rukola je skvělá věc.
Contritus, díky moc
Eithne, díky. Ano, byla jsem v Japonsku, ještě v dobách, kdy jsem dělala šéfku v jedné velké firmě. Obraz mám pořád, visí nám v ložnici a mám k němu až neskutečný vztah. Tenkrát to byl velmi silný zážitek - a člověk si pak udělá i z obyčejných věcí modly.
Kaci, rozhodně do toho jdi, těším se na článek