Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

sargo: No, dát si čas na rozmyšlenou už ti tu pár lidí navrhovalo, tak co bych tak řekla nového? Myslím, že blog není nijak nereálná věc (leda bys byla ve skutečnosti pět a třicetiletý bezdětný panic ) a bude pro tebe přesně tak užitečný, jak si to sama zařídíš. Jestli není žádný ventil, který si s jeho pomocí upouštíš (vykecávací, poučovací, sdílecí... a tak dál ) tak je asi vážně zbytečný, ale na druhou stranu myslím, že na každého to občas přijde a je dobré mít pak takové blogovací místo při ruce