Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

meril*: Kobliho, přece bys nechtěl pokácet svou majestátnou lípu, kterou jsi tady na píše.cz zasadila před necelými třemi roky. Začíná jaro, topit přece nepotřebuješ. Já pochytil jen rok, maximálně rok a půl, a už vím, jaká by to byla škoda. Chudáci lidičkové, kteří tě znají mnohem déle.