Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

meril*: Závidím ti. Zpočátku jsem si byl jistý, že také vyrazím, že si takovou šanci nenechám ujít. Nenašel jsem však nikoho, kdo by se mnou šel, nechtěl jsem totiž tři hodiny postávat na Hradčanském náměstí úplně "sám". Baracka jsem si však nenechal ujít v televizi. Jeho proslov se mi velmi líbil, myslím, že je skvělý řečník.