Tenhle blog si píše Kobliha, matka jednoho Koblížka, jedné Koblížky, jednoho Koblížátka a manželka jednoho Kobliha. Doufám, že se Vám tu bude líbit!

A moje motto? Jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš.

kaci: Happyend, jupííí! To mi připomnělo... kámoška před měsícem nakládala děti do auta (jedno tříleté, jedno 2měsíční) a zapomněla k nim naložit podvozek kočáru. Když si vzpomněla a vrátila se tam, byl fuč. Dobří lidé nevymřeli, našel se jaksi přes vysílání rádia a řidiče trolejbusu, co to slyšel a viděl ho postávat na silnici.