Kobliha | Ivetka

Volala mi Ivetka. Ta Ivetka, která s mým manželem čeká dítě. A co tím prý sleduju, že se nechci dát rozvést. Pozvala jsem jí na kafe. Prostě jsem ji chtěla poznat.

Sešly jsme se dneska a já jsem ještě teď plná dojmů. Co vám budu povídat, byla jsem strašně nervózní. Zavolala jsem naší paní na hlídání, protože děti jsem s sebou brát nechtěla a vyrazila jsem do restaurace. Před tím jsem ale stála asi hodinu před zrcadlem a vybírala jsem oblečení, ve kterém budu "kus". Čtvrt hodiny jsem se malovala, ač mi to normálně trvá tak pět minut. Ale chtěla jsem být za hvězdu (jo, ženský jsou mrchy). Aby si Ivetka nemyslela, že jsem nějaká škaredka od tří dětí.

Musím uznat, že Ivetka si taky dala záležet. Jejímu make-upu se nedalo nic vytknout, slušelo jí to a musím říct, že je to docela pěkná ženská. No, ženská - holka. Mlaďoška. Trochu mě jen zarazilo, že kouřila. "Vy kouříte, i když jste těhotná?" zeptala jsem se vyjeveně. "Jen když jsem nervózní. A to jsem. Přišla jsem si s vámi vážně promluvit." Při slovu VÁŽNĚ se ke mně naklonila a byla důležitost sama. "No tak povídejte," vyzvala jsem jí a měla jsem trochu strach, že vybryndám kafe, jak se mi klepaly ruce. Ale dělat jako by nic se mi celkem dařilo.

"Jdu vás požádat o to, abyste se s Koblihem rozvedla. On je z toho chudák tak nešťastný, že vám tak ublížil. Ale my se strašně milujeme, chápete to? A chceme to nějak řešit. Takhle to nejde. Koblih je pořád v práci nebo u vás a vypadá to, že se k rozvodu nemá. Že vám to nemůže udělat a že od vás neodejde. Ale já zařídím, aby byl s námi." Polkla jsem sušenku, kterou normálně ke kafi nejím, ale nějak automaticky jsem ji rozbalila a strčila kus do pusy. "A jak to chcete zařídit? Přivážete si ho k posteli? S Koblihem jsem celou situaci rozebírala a dohodli jsme se, že bude na vaše malé platit, bude ho navštěvovat, ale s vámi skončí a zůstane u nás."

Ivetka si zapálila druhou cigaretu a rozbrečela se. "Když on už se mnou vůbec nespí!!!" zajíkala se. "A co ode mne chcete? Abych šla za svým manželem a řekla mu: Hele, Koblihu, spi občas s Ivetkou, ona je nešťastná! Fakt si myslíte, že bych to udělala? Jestli jo, tak nejste normální!"

"Když se rozvedete, zaplatím vám." Teď jsem vykulila oči já. "Cože?" Ivetka ztišila hlas. "Radila jsem se s rodiči a máma mi poradila, ať vám nabídnu peníze. Těch není nikdy dost, obzvlášť když jsou doma děti. Nabízím vám 100 tisíc." Rozesmála jsem se. "Vy si chcete Kobliha KOUPIT? Je to vůbec možný?" Ivetka si otřela slzy (make-up jí byl najednou k ničemu) a hodila po mně psí oči. "Když já to sama bez něj nezvládnu. Já nemůžu být svobodná matka. Já chci přivést dítě do úplné rodiny." Chvilku jsem přemýšlela, jak Ivetce naznačit, co si o ní myslím. Šetrně, s ohledem na její těhotenství (čeká vlastně sourozence mých dětí!). "Pak jste si ale neměla začínat se ženáčem a měla jste se ohlédnout po nějakém klukovi, který by si vás vzal."

Zaplatila jsem svoje kafe a sodovku a rozloučila se. Ivetka tam možná sedí doteď. Možná přemýšlí, co si pořídí za ušetřených sto tisíc.